NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na počiatku bolo slovo. O tom, že kdesi v priemyselnom strede Anglicka existuje formácia, ktorá aj na prahu tretieho tisícročia dokáže posunúť hranice blackmetalu o kúsok ďalej. Žáner, ktorý sa pár rokov predtým zdanlivo definitívne drobil na vetvu (povedzme) avantgardnú a odnož pomaly a postupne obrusujúcu jeho hrany, dostal kopanec medzi nohy. S poriadnym náprahom.
Pritom samotné vydanie debutu „The Codex Necro“ od spolku, pomenovaného podľa zaklínadla Merlina z „Excaliburu“, prebehlo v tichosti. Pod značkou neznámeho labelu Mordgrimm a s podpisom hudobníkov, ktorí mali na konte viac lokálne, než celosvetové úspechy: pôsobenie Davea Hunta v BENEDICTION sa nikdy nestalo „selling pointom“ ANAAL NATHRAKH a všetky tie ansámbly Micka Kenneyho, akokoľvek kvalitné, boli (a v aj súčasnosti sú) nebezpečne blízko okraju už beztak okrajových žánrov.
S odstupom času (a ďalších troch albumov, ktoré ANAAL NATHRAKH, medzičasom povýšení na Kenneyho prioritu, od „The Codex Necro“ natočili) je jasné, že sa týmto birminghamským zurvalcom podarilo trafiť s presnosťou chirurga do jedného z mála prázdnych miest čierneho žánru. Možno to miestočko nevdojak odkryli EMPEROR, ktorí v roku vydania prvotiny ANAAL NATHRAKH vo veľkom štýle opustili scénu. Každopádne tak surový mix technicky precízneho a zároveň vynikajúco nazvučeného a totálne nekompromisného blackmetalu dovtedy snáď nikto nenatočil. Blasfemické strely vypálené ostatnými veličinami štýlu buď uhýbali do príliš „lo-fi“, alebo priveľa „symfo-“ alebo príliš „elektro-“ končín. Na „The Codex Necro“ nie je temer nič unikátne, až na „maličkosť“ – ten zlatý pomer, v ktorom sú ingrediencie namiešané.
Hneď úvod prezrádza, že Kenney svojimi kapelami (v roku 2001 nimi boli ešte MISTRESS a FROST) už otestoval hranice žánrov tak vzdialených, ako sludge, grindcore a blackmetal. Netypicky hustý zvuk zboostrovanej gitary pretne ticho a bezslovný rev Davea Hunta (počúvajúceho na akronym V.I.T.R.I.O.L.) načína dielo skazy, ktoré v prvej polovici nahrávky non-stop graduje. Skupinou dnes hojne užívané heavymetalové prvky sú len naznačené, klávesy a nezkreslené gitary síce sem-tam preludujú, no čistého spevu niet a z „prímesí“ hrá prím industriálna elektronika. Tá predznamenáva aj „When Humanity Is Cancer“, stojaciu na počiatku „sexy“ názvov, ktorými ANAAL NATHRAKH zdobia svoje skladby a dosky. Po sludge úvode sa obrátky oproti úvodnému záseku posúvajú ešte o kus vyššie, birminghamská mašina znie, ako keby ste šijací stroj vašej mamy pripojili do aparátu, zvučiaceho hlavné pódium na Wackene. Na brzdu si poslucháč musí počkať na v poradí piaty marš „Paradigm Shift – Annihilation“, kde sa tempo za výdatnej asistencie samplov dostáva opäť do pozemských koľají. Nie nadlho.
Hlavnou devízou ANAAL NATHRAKH – neskôr mnohokrát potvrdenou – však už na „The Codex Necro“ bola schopnosť z toho bordelu vytiahnuť zapamätateľné a doslova chytľavé melódie. Ostentatívne odmietanie zverejňovania textov a striktná jedovatá mizantrópia sú len rafinovanou pózou, ktorou Kenney ako autor hudby ospravedlňuje to, že svoje hitové pesničky balí do tak mučivého obalu.
I keď v prvom roku 21. storočia na túto dvojku ten pravý úspech ešte len čakal (pre niekoho ním môže byť účasť na BBC Sessions kultového Johna Peela, pre niekoho získaný punc jednej z najlepších blackmetalových formácií – naživo i v štúdiu), už „The Codex Necro“ bol absolútne uceleným konceptom a jasne naformulovaným vyhlásením, podčiarknutým titulnou skladbou, umiestnenou na samý záver. Všetko, čo ANAAL NATHRAKH vydali neskôr je postavené na tomto základe. Nech už patríte k tým, ktorým dnešná, „popovejšia“ tvár ANAAL NATHRAKH sedí, alebo k táboru s názorom opačným – aj tak sa všetci stretnete pri „The Codex Necro“.
Šokujúci začiatok dlhej čiernej cesty.
Irrumator
- nástroje
V.I.T.R.I.O.L.
- vokál
1. The Supreme Necrotic Audnance
2. When Humanity Is Cancer
3. Submission For The Weak
4. Pandemonic Hyperblast
5. Paradigm Shift - Annihilation
6. The Technogoat
7. Incipid Flock
8. Human, All Too Fucking Human
9. The Codex Necro
Vanitas (2012)
Passion (2011)
In The Constellation Of The Black Widow (2009)
Hell Is Empty And All The Devils Are Here (2007)
Eschaton (2006)
Domine Non Es Dignus (2004)
When Fire Rains Down From The Sky, Mankind Will Reap As It Has Sown (EP) (2003)
Total Fucking Necro (2 dem + bonus na CD) (2002)
The Codex Necro (2001)
Total Fucking Necro (demo) (1999)
Annal Nathrakh (demo) (1999)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Mordgrimm / Mercenary Musik / Earache
Stopáž: 46:10
Produkce: ANAAL NATHRAKH
Ultranásilný, brutální a zároveň nesmírně propracovaný počin, který pořádně zatřásl tehdy trošku stagnující blackmetalovou scénou. Velice dobře si pamatuji počáteční šok z tak velkého přídělu agrese okořeněné nelidským vokálem Davea Hunta. Přestože v současnosti dávám přednost spíše té melodičtější stránce ANAAL NATHRAKH, "The Codex Necro" pro mne zůstane nahrávkou, která posunula hranice black metalu zase o kus dál...
tak tak
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.